Pro ty, kteří by Tě náhodou neznali, mohla by ses nám, prosím, představit?
Jsem obyčejná holka ze severu Čech, která ráda pomáhá lidem. Mám vystudovanou vysokou školu, takže je ze mě konečně bakalář a mám „ten papír“. Jsem taky docela strašpytel, takže se bojím neznámého, ale když už do toho jdu, tak jsem za to hrozně moc ráda.
Proběhlo školení rozhodčích. Co všechno si mohli adepti vyzkoušet?
Rozhodčí čekalo spousta novinek. Především jsme se zaměřili na krizové situace na hřišti, které je potřeba řešit jednotně. Rozhodčí také sledovali a rozebírali videa z mezinárodních utkání, což bylo pro rozhodčí připravené poprvé.
Sama jsi rozhodčí, že? Máš nějaký zážitek, moment, na který ráda vzpomínáš?
Za těch sedm let, co působím jako rozhodčí pro ČFPH, tak mám zážitků a momentů spoustu. Patří mezi ně například společné párty po velkých turnajích nebo pak taky vtipné situace na hřišti, kdy jsem třeba vzala mantinely s sebou při couvání a spadla jsem na zapisovatele branek.
Co je podle Tebe na práci rozhodčího nejtěžší?
Podle mě je nejtěžší udržet si na hřišti profesionální odstup od hráčů. Mimo hřiště se snažím být se všemi „kamarádka“. Na hřišti musí jít kamarádství (téměř) stranou a někdy to jde snadno, avšak někdy to nejde a pak je celkem složité řešit dodatečně krizové situace, které třeba nastaly.
Jak vidíš současnou situaci rozhodčích v lize?
Musím říct za sebe, že se nyní situace celkem stabilizovala. Do budoucna by bylo určitě fajn, kdyby se parta rozhodčích rozrostla a fungovala. Je nás málo, a i když snaha je, tak například školení je pořád nedostačující. Je spousta dalších věcí, které teď nejsou úplně v nejlepší kondici, ale nejsou to věci, které by měly ovlivnit chod ligy nebo zápasů samotných.
