Mohl bys nám o sobě říct pár vět, kdo jsi, jaký máš handicap?
Byl jsem zcela normální “zdravý” kluk. Až do střední školy jsem sportoval, jak jen to šlo. Fotbal, hokej, stolní tenis, basketbal, volejbal, atletika a všemožné variace na tyto sporty menší i větší. Potom se všechno změnilo. Dneska bojuju s kombinací onemocnění, zkrátka: atrofik, spazmatik, myasthenik,diabetik, tetanik a mnoho dalších.
Jak vzpomínáš na svůj první trénink florbalu?
Byl jsem jak Alenka v říši divů. Netušil jsem, že takto postižení lidé mohou dokázat něco tak neuvěřitelného.
Jaké máš další zájmy kromě florbalu, čemu se ještě věnuješ ve svém volném čase?
Poslední dva roky je to hlavně sportovní rybaření, zaměření na Method Feeder a hlavně jeho nejtěžší variantu, kaprařinu. To je zkrátka kůň, žádnej koníček. Jinak je to hlavně sport, kultura, příroda a to nejpodstatnější: moje práce grafika a designera, to je naplnění života.
Jaký dopad na tebe má to, že se věnuješ florbalu? Vidíš v tom přesah i do tvého běžného života?
Neskutečný dopad, hlavně co pohyblivosti se týče. Rozhodně nebýt florbalu už bych se asi nehýbal. Je to fyzioterapie pohybem, a vlastně o tom ani nevíš.
Jaké byly pro tebe nejdůležitější věci pro tvůj rozvoj s florbalem?
Rozhodně mechaničtí Štíři z Budějc a Cavalíři v Praze.
Před touto sezonou jsi si pořídil nový sportovní vozík. Tvůj typ vozíku je úplnou novinkou v české lize, řekni nám něco o něm? Myslíš, že tento typ vozíku může být přínosem pro český Powerchair Hockey?
Je to fantastický stroj. Na to, že je to vlastně pouze prototyp, nenašli jsme během testování téměř žádné chyby. Příští verze už může být naprosto dokonalá. To nejcennější, čeho si nejvíc vážím, kromě toho že to vyrobili moji kamarádi přesně na míru a jde o český produkt, je to, že nastavení jednotky lze provádět pomocí mobilního telefonu. A to je to nejcennější. Hlavním přínosem je 100% to, že jde o českou firmu s obrovskými zkušenostmi s výrobou vozíků. To znamená nižší ceny a hlavně velmi dostupný případný servis.
Jaký moment byl pro tebe nejemotivnější v tvé dosavadní kariéře florbalu?
Na hřiště se snažím emoce netahat. Nemyslím že je to ku prospěchu věci. Ale nejemotivnější či snad nejsrdcovější byl loňský turnaj v Mnichově, krásný zážitek vidět tolik skvělých hráčů pohromadě a zahrát si s nimi.
Máš nějaký svůj sportovní nebo florbalový vzor?
Největším vzorem byl vždycky Jarda Jágr. Na hřišti byl zkrátka nedostižitelný.
Kromě toho, že hraješ, jsi i rozhodčím. Co tě k tomu vedlo stát se rozhodčím? Jak zvládáš tyto dvě role skloubit při turnajích?
Hlavně mě lákalo přenést zkušenosti z hřiště do rozhodování. Zvládnout to lze velmi snadno, protože jsem člověk, který by nejraději z palubovky ani neslezl.
Co bys vzkázal případným potencionálním hráčům, kteří zatím váhají začít s tímto sportem?
Pojďte to vyzkoušet, není nic lepšího, než proměnit svou “nemohoucnost” v něco tak povznášejícího, neskutečně sportovního a báječného.
